Vědci varují: Mileniálové jsou ohrožený druh

Mileniálové, známí také jako Generace Y, budou podle vědců brzy ohroženým druhem. Čeká je totiž hromadné vyhoření. Mají k tomu ty nejlepší předpoklady: narodili se do doby technologií, které jsou sice dobrým sluhou, ale špatným pánem. Když jste dřív přišli z práce domů, byli jste prostě doma. Dnes jsou lidé doma také, ale pouze tělem – duchem lítají ve virtuální realitě a řeší práci.

Mileniál je všechno, jen ne flákač

Mileniálové jsou často představováni jako generace lidí, která si ničeho neváží, nic moc neřeší, prostě jenom cestuje, je free a nechce se vázat. Opak je pravdou. Průzkum společnosti Accountemps ukázal, že pracovníci mladší 34 let jsou nejpřetíženější skupinou ze všech. Celých 64 % mileniálů uvedlo, že se denně cítí být v práci pod tlakem. Stejné pocity mělo 59 % pracovníků ve věku 34–54 let a jen 39 % lidí ve věku nad 55 let. Studie provedená v roce 2016 dokonce ukázala, že 74 % žen z Generace Y (jiný termín pro mileniály) jsou ve stresu z důvodu práce. Jak je vidět, mileniálové naopak berou práci vážně – až příliš.

Work-life balance? Těžko, když máš nervy nadranc

Permanentní stres, negativní emoce a úzkosti. To jsou nejčastější příznaky mileniála před vyhořením. Jak to? Touto otázkou se zabývala i platforma pro duševní zdraví a pohodu Happify. Podle průzkumu, kterého se zúčastnilo více než 250 000 respondentů, tráví mileniálové většinu času v práci, a to i hodně přesčas, oproti starší generaci se stýkají mnohem méně s přáteli a s rodinou, neinvestují do svého duševního rozvoje. Ne že by nechtěli, ale nemají na to čas.

Jsou generací, pro kterou je mantrou výkonnost, efektivita a flexibilita. Nikdo sice přesně neví, co to znamená, ale všichni to od mileniálů očekávají, protože jsou single a mají čas pracovat 24/7. Proč asi… Zároveň se mají strach odpojit od internetu a bez mobilu nejdou ani na záchod. Co kdyby šéf zrovna poslal e-mail, že něco potřebuje ASAP (z angl. „as soon as possible“ – co nejdřív, okamžitě)?

Nejde vám do hlavy, proč se vlastně tak stresují? Na vině jsou z velké části technologie. Tihle mladí lidé se od raného dospívání neustále s někým srovnávají. Ano, tušíte správně, především na sociálních sítích. Jsou posedlí tím, aby odvedli perfektní práci, aby byli neustále „byzy“ (z angl. busy – zaneprázdnění, vytížení) nebo tak alespoň vypadali. Protože být „byzy“ je trendy. Na toto téma vznikl dokonce vtip: Proč mileniálové neřeší work-life balance? Protože jejich život je práce –není tedy co vyvažovat.

Jak vypadat „byzy“? Tohle video je sice z Ameriky, ale tipy v něm obsažené budou určitě fungovat i v českých open spacech:

Za co jsou mileniálové vděční? Za spánek

Proč je pro generaci Y práce středem vesmíru? Studie Happify tuto otázku ozřejmuje: Mileniálové mají zkrátka jiné hodnoty. Hodnotou pro ně není čas strávený s rodinou nebo s přáteli. Vděční jsou za méně dojíždění do práce, dobré vztahy na pracovišti nebo za spánek.

Tyto hodnoty vyplývají ze strachu, že nevyjdou s financemi. Až 45 % mileniálů přitom neví, kolik jsou jejich měsíční náklady a výdaje. To pak není divu, že jsou v stresu. Nejistota do duše klid a mír rozhodně nepřinese. A už vůbec ne, když se jedná o finance.

Z výzkumů je zřejmé, že generaci Y šílené pracovní tempo vyčerpává. Nedostatečné zaměření na rozvoj a udržování mezilidských vztahů i mimo pracovní prostředí způsobuje pocity izolace. Tomu podle studie Happify nahrává i fakt, že dlouhodobé cíle mileniálů mají především profesní ráz. Mezi ty krátkodobé se řadí dodělat věci ze svého seznamu úkolů (což je často sisyfovská práce), vyjít z komfortní zóny (což se těžko kombinuje s potřebou mileniála být oblíbený) a přestat se bát.

Děvče s batůžkem kouká do dáli na hory,

Přestat se bát dělat věci po svém

Čeho přesně se mileniálové bojí, to nevíme. Ale víme, čeho se obávají vědci. Varují, že se může zhroutit systém zaměstnaneckých struktur, protože nikoliv jednotlivci, ale celá generace Y spěje k syndromu vyhoření. Tedy k duševnímu stavu, který je popisovaný jako naprosté vyčerpání, vyhasnutí. Běžné jsou při něm pocity naprosté beznaděje a bezmoci, postiženému celkově chybí radost ze života. A jistě tušíte, že člověk v takovém stavu moc práce neodvede. Natož aby předal budoucí generaci dobrý návod na život (pokud nějaká další generace vůbec bude – typický mileniál nemá na rodinu čas).

To, že jsou mileniálové ohrožený druh, už zjistili i oni sami. Mnoho mladých lidí (si) přiznává, že  nejsou se svým životem spokojení. Vyhledávají profesní kouče, psychology a psychiatry a řeší, jak z toho ven. Změna přichází pomalu ale jistě i shora. Zaměstnavatelé docházejí k tomu, že je lepší mladé lidi zatěžovat jen do té míry, aby (jim) vydrželi.

Investice do mladého člověka, který zrovna vyšel ze školy a má energie na rozdávání, stojí firmy spoustu času, úsilí a tedy i peněz. Místo aby firmy dávaly nehorázné částky do náborových kampaní, mohly by peníze využít efektivněji: přidat mladým lidem firemní benefity a ubrat práci. Spokojený zaměstnanec je totiž nejlepší vizitkou firmy. Nehledě na to, že spokojený (a odpočatý) člověk je v práci mnohem výkonnější.