Jak konečně dodržet každoroční novoroční předsevzetí? Seznamte se se svým mozkem!

Známe to všichni, s novým rokem přicházejí předsevzetí. A to nejen nová, ale i ta staronová. S posilvestrovskou kocovinou se dostavuje i rekapitulace a to nejen předchozího večera, ale celého roku. A to je okamžik, kdy si lidé říkají: nebudu pít, přestanu, kouřit, začnu cvičit a zdravě jíst, budu trávit víc času s dětmi, začnu si spořit na důchod, udělám si pořádek v šatníku, účtech, vztazích. Jak na to, aby se to letos vydařilo? Základem úspěchu je pochopit, jak funguje váš mozek.

 

1. Nedělejte novoroční předsevzetí prvního ledna

Ano, čtete správně. Prvního ledna bývá náš mozek po silvestrovském veselí poněkud indisponován. V kocovině zpytuje své svědomí snad každý a stanovuje si (většinou) nedosažitelná předsevzetí. A tak nemalý počet lidí zahajuje nový rok tím, že svá předsevzetí hned poruší. A pak přichází na řadu slavná věta “jak na Nový rok, tak po celý rok”. Takže doporučení číslo jedna zní: nedělejte předsevzetí první den v novém roce, ale nechte to na později, až budete při smyslech a především, až budete mít dostatek času se nad svými předsevzetími pořádně zamyslet. Jak na to? Analyticky.

2. Jděte na to analyticky

Začneme trochu zeširoka: tedy seznamem. Napište si napřed oblasti, ve kterých byste se ve svém životě rádi během následujícího roku posunuli – ať se jedná o vztah, práci, bydlení, peníze nebo životní styl. Pod oblasti sepište jednotlivé konkrétní položky – co přesně byste chtěli změnit? A pak se u každé zamyslete: proč vlastně bych to chtěl změnit? Správná motivace je totiž klíčem k úspěchu. Na škodu není ani ohlédnout se zpět, do předchozích let a zrekapitulovat, jak jsme si vedli s předsevzetími v minulosti. Která se podařila splnit, která jen částečně a která vůbec. Pomůže vám to vyfiltrovat, v jakých oblastech máte zřejmě největší nedostatky, či lépe řečeno, nejslabší motivaci.

3. Najděte správnou motivaci

Správná motivace je klíčem k úspěchu, ať už řešíte v životě cokoliv. Chcete zhubnout, být v práci víc efektivní, najít si partnera, napravit vztah s matkou? A dáváte si ta stejná předsevzetí už několik let? Potom je třeba začít se ptát jinak. Jaká je moje motivace k hubnutí? Chci něco udělat pro svoje zdraví, nebo nemám rád/a ráda svoje tělo? A proč tomu tak je? Co mě vedlo k myšlence, že chci změnit práci? Jsem v ní nespokojený/á. A jaké jsou reálné důvody mé nespokojenosti? A má tato situace nějaká řešení?

Správná motivace je základ. Dobrat se toho, proč doopravdy chceme něco změnit, není jednoduché, ale je to absolutní základ toho, aby bylo naše předsevzetí úspěšné.  Čím více si budete vědomi toho, co skutečně chcete a proč to chcete (je přání opravdu vaše, nebo reaguje na to, co od vás okolí – maminka, manželka, šéf – očekává?), tím máte větší šanci, že vám předsevzetí vydrží.

4. Nesnažte se měnit okolí, začněte u sebe

Když si dáváme novoroční předsevzetí, měla by být reálná. Před řešením každého problému by měla stát otázka: co z toho, ca aktuálně řeším, můžu reálně změnit a na co naopak nemám vliv? Vyvarujete se tak toho, že investujete energii někam, kde nemáte šanci na úspěch. Platí to především v situacích, kdy nezáleží jenom na vás. Pokud vás štve v práci šéf, asi jen tak z povrchu zemského nezmizí. Stejně tak protivná kolegyně, nebo nesnesitelná tchýně. Tito lidé ale nejsou důvodem k tomu, abyste opouštěli zaměstnání nebo manželku. Lidi kolem sebe změnit nemůžeme, ale můžeme změnit svůj postoj k nim. K tomu ale potřebujete základní nástroj: vás mozek. A jako každý nástroj ho musíte umět ovládat.

5. Pochopte, jak funguje váš mozek

Ve všech  možných i nemožných článcích o novoročních předsevzetích je skloňováno ono magické slůvko vůle. Co to vlastně je? Z hlediska psychologie je vůle záměrné, vědomé úsilí směřující k dosažení cíle. jedná se o motivované chování, které umožňuje vědomou regulaci našeho jednání, neboli volní akt. Volní akt se ve vývoji jedince objevuje mezi druhým a třetím rokem života, kdy si dítě začíná uvědomovat samo sebe a zároveň si osvojuje reakce, vytváří si vzorce, které přiřazuje k určitým situacím. Fáze volního aktu probíhají následovně:: 1. rozhodnutí, 2. akce, reakce, 3. cíl.

Říká se, že zvyk je železná košile. A toto přirovnání je velmi trefné. Ze starých zvyků a návyků není jednoduché se vymanit, náš mozek je totiž dobrý sluha, ale špatný pán. Má naučené postupy, následuje schémata a vzorce – většinou už z dětství. Pointou není snažit se staré návyky, které nám neslouží dobře, změnit, ale opustit je a vytvořit nové. Zde platí přirovnání “stavět na zelené louce” Proč? Mozek má jednu úžasnou vlastnost. V neurobiologické hantýrce se jí říká neuroplasticita, řečeno hezky česky se jedná o schopnost vytvářet nové neurospoje, nové mentální mapy. Čím déle podle nich řídíme své chování, tím jsou silnější. Nové návyky, nebo chcete-li mentální mapy, se zautomatizují a staré slábnou spolu s tím, jak jim věnujeme méně a méně pozornosti.

Díky schopnosti našeho mozku vytvářet nová a nová neurospojení bez závislosti na věku (dříve se neurovědci domnívali, že se mozek formuje pouze v dětství a v období adolescence a pak šlus), se můžeme  vrátit na začátek a naučit se jednat vědomě. Vědomé jednání, neboli jednání s ohledem na volní akt můžeme označit jako činnost řízenou na základě uvědomění si svého cíle v daný moment. Jedná se o druh chování, o vědomé prožívání. Volné jednání má tři fáze: pohnutku – zvažování – čin. V případě impulsivního  jednání chybí proces zvažování a má tedy jen dvě fáze pohnutka – čin. A právě zvažování je jakýsi brzdný systém, který nám dává prostor situace v daný moment přehodnotit a vědomě řídit naše jednání. Ať už máme nutkání říct kolegovi v návalu emocí něco nepěkného, nebo si dát v deset večer tabulku čokolády a chipsy.

6. Počkej, napřed pochop kontext

Vytvořit nové mapy, nové vzorce chování není (alespoň z hlediska neurovědy) až tak složité, nicméně nějaké úsilí to vyžaduje. Proto si stanovte menší cíle, které však mohou mít velký efekt. Našemu mozku totiž můžeme pomoci klidně i jednou větou, která ohlásí: teď přijde výhybka! A vy tak můžete rozjetý vlak poslat jiným směrem, do nově vytvořených neurospojů, které tak posílíte. Takovou větou, která pomáhá mě i mnoha dalším lidem jak ve vztazích, tak v práci, je “Počkej, napřed pochop kontext”. Jste na začátku klasické manželské hádky? Už jste se o  ty hrníčky ve dřezu hádali stokrát? Váš mozek si to pamatuje. Nebo se vám kolega v práci pokouší dát konstruktivní kritiku (která je mimochodem skutečným darem), a váš mozek si automaticky vybaví sto a jeden pocit, jak vás kritizovala matka nebo předchozí šéf? Dejte mozku šanci situace přehodnotit a posuzovat ne na základě naučených vzorců a předchozích situací, ale na základě pochopení aktuálního stavu a kontextu. K určité situaci a reakci na ní si přiřaďte větu, spínač, kterou si můžete představit jako magické zaklínadlo pro ovládání výhybky.

7. Dejte si se svým mozkem pravidelná dostaveníčka

Top manažeři a opravdu úspěšní lidé mají jedno společné. Během dne se pravidelně věnují přemýšlení a osobnímu rozvoji. Zvlášť v dnešní hektické době je totiž velmi snadné spadnout do všednodenního osobního mikromanagementu, kdy nemáte prostor kontrolovat svou mysl a zamyslet se nad svými reakcemi. Nemáte tedy prostor udržovat si motivaci, připomínat si smysl a ani kontrolovat svou mysl. S mozkem je to jako se vztahem. Musíte se mu věnovat, a nové neurospoje opečovávat jako vzácnou květinu, trénovat je, posilovat. Na partnerské terapii se vytíženým partnerům často doporučuje, aby si našli alespoň jeden večer v týdnu čas na sebe, někam se vyšli, povídali si, něco společného zažili. S mozkem byste měli mít podle neurovědců rande ideálně jednou denně. A tato investice se vám vyplatí. Změny na sobě poznáte jak v práci tak ve vztazích a to velmi rychle.

8. Mějte sami se sebou trpělivost, je projevem sebelásky

Nestrhávejte si body ve chvíli, kdy se něco nedaří. Když se to nepovede, když zase spadnete do starých zajetých kolejí. Každá změna chce čas a trpělivost. Nota bene když se snažíte starý mozek naučit novým kouskům. Když vytváříte nová spojení v mozku, dostáváte se do jisté míry na úroveň dítěte. Znovu formujete způsob svého myšlení, průběh volního aktu, učíte se. Vzpomínáte si, jak jste se vy (nebo vaše děti) vztekali, když vám nešlo něco nového? Například jíst lžičkou, nebo si zavázat tkaničky? Stejně jako děti, i vy, byť už jste dospělí, potřebujete notnou dávku trpělivosti sami se sebou. Jaké je tedy základní novoroční předsevzetí? Budu se mít rád/a, a budu se sebou mít trpělivost!